Spitz, Buchberg a cukrárna

Oblast mezi městem Krems an der Donau a Melk, tzv. Wachau, patří mezi skvosty v podunajské oblasti. Jezdí sem z Vídně po Dunaji vyhlídkové lodě,  jsou tu početné cyklotrasy, turistické cesty, hrady, zámky a k nim se vážící příběhy. 

Naším cílem je obec Spitz. Na kopcích v okolí Spitz se pěstuje vinná réva a daří se tu meruňkám. Ve Spitz skoro na každém rohu narazíte na vinný sklípek a na prodejnu vín a produktů z meruněk. Ca 15 kilometrů od Spitz je kopec Jauerling (960 m), na který vede podél vinic a pak bukovým lesem jeden z oblíbených turistických okruhů. 

My ovšem dnes tak pilní nebudeme, abychom ušli celý Jauerlingový okruh, my zacílíme naši procházku na kopec Buchberg (702 m) nad obcí Spitz. 
Vycházíme tedy ze Spitz, od parkoviště, které se náchází v podzámčí, naproti nádraží. Ještě před příjezdem k nádraží jsme si stačili po levé straně všimnout dvou motivačních bodů – dětského hřiště a cukrárny. 

Buchberg je nízký kopec, ale výhledy jsou z něho prakticky celou cestu moc hezké. Čím výš vylézáme, podle tempa je to dneska opravdu jen lezení, tím větší obzor máme: Dunaj se mezi kopci klikatí a při pohledu proti slunci zářivě bíle leskne. Z výšky jsou  vidět tečky aut, linie cest a delší nebo kratší čárky - lodě. Vinice jsou pečlivě udržované, tu a tam brumlá nějaký malý traktor. 

Pod námi, teď už v dálce, z lesa vykukují ruiny hradu Hinterhaus, vidíme zalesněné dubové a bukové kopce (Setzberg, Atzberg, Elferkogel, Zwelferkogel) a kaskádovité vinice, mnohde doslova na skále. Barevné puntíky na vinicích jsou barevné blůzy těch, co je tam ošetřují. Pak se už cesta zase začíná z vinic stáčet mezi domy a jako nějaký magnet táhneme zase z kopce dolů po asfaltce do centra Spitz. Do centra, kde jsou naše motivační body - hřiště a cukrárna. A v té cukrárně prodává zmrzlinu paní a ta hned pozná, že nejsem odtud a nejen to, ona pozná taky i přesně odkud. 

Já: "Eine Kugel Erdbeer, eine Kugel Vanille und eine Kugel Schokolade, bitte“.

Moudrá paní povídá: "Můžete klidně mluvit česky. Jste z Česka, ne?"

Já:  "Ano. Jak jste to poznala? To ten přízvuk?" 
Moudrá paní: "Češi, to se pozná hned, Češi se tak snažej, až to, tak nějak, někdy
přeháněj" :-)
Beru si z toho ponaučení: akcent ani snaživost nejsou na škodu, ale nic se nemá přehánět :-)

Přeju hezký den!